Kvinta - písně

Klikatá

Tomáš Kunz

Zase pozdní léto svádí svůj boj
Který vždycky prohrává s podzimem
Dřív slunce hlavu sklání žhavý nepokoj
Který věky věků určuje náš čas
Teď svoji sílu ztrácí každým dnem

Náš vůz jede dál a mezi koly cestu polyká šedivou
Čáru klikatou, která dovede nás možná o kus dál
Tam kde stoupá města zář
Možná zítra bude zase o co stát

Ref:
Málo času zbývá, jenom týdnů pár a bude o rok víc
Vítr ledový se z polí zvednul
Posel nekonečných zimních plískanic
Pak v kalendáři otrhá i listy poslední

Zase pozdní léto svádí svůj boj
Který vždycky prohrává s podzimem
Občas líto přijde, že starých kamarádů je zas míň
Čas je s sebou někam vzal
Pozdrav a pár frází zbylo nám

Náš vůz jede dál a mezi koly cestu polyká šedivou
Parta divnejch bláznů, co nocí uhání a věří
Že v životě ještě smysl má
Víc, než jenom v kapse peněz pár

Ref:
Málo času zbývá ...

Náš vůz jede dál

Most

Tomáš Kunz

Co ti zbejvá, když už z lásky zbyl jen cár
Co ti zbejvá, když život vzal si, co ti dal
Most se zbořil, po svém břehu musíš sám
Zbejvá jen to, abys hrál

A to je víc, než se ti zdá, já vím, že zdá se ti to málo
Vrátí se ti víra tvá, slunce bude hřát, jak hřálo
No tak vstávej, nečekej už víc
Do strun hrábni a jdi mu vstříc

Když mosty hoří, z kouře slzy v očích pálí
Trámy do vody padají, ohořelé plují v dáli
Popel odnese proud řeky jménem čas
Někdy se zastaví, vzpomeneš-li zas

Ale ten druhý břeh tu zbyl, je pořád stejný jako dřív
Další most zkus postavit, třeba po proudu kus níž
No tak vstávej, nečekej už víc
Dej ruku k dílu, k životu vstříc

Co ti zbejvá ...
...abys hrál

Poutnická

Marta Slavíková (text je z knihy Zdeňka Šmída "Proč bychom se nepotili, aneb jak se chodí po horách")

Šel poutník mezi horami a vítr z plání vál
A padal sníh, padal sníh, ten poutník stoupal dál
Už ústa jeho nepoví, co hledal v poušti skal
Ve vousech klacky ledový a sníh mu v očích tál

Ref:
V těch očích kvetly protěže a svah jak šikmej stůl
Na štítech hor, na štítech hor po nocích měsíc plul

Dál poutník stoupal po svazích, pak na štítu pad'
A bílej sníh, bílej sníh mu začal lůžko stlát
Ta paní s kosou, ta to ví, proč do hor za ní šel
A teď jí leží v náručí, však oči nezavřel

Ref:
V těch očích ...

Když ráno vstane nový den, nám zpívá vodopád
Že poutníku se splnil sen, tak nechte ho tam spát
Tak nechte ho tam spát

Smutnej vlak

Tomáš Kunz

Já vím, že se zas vrátíš, já vím, vždycky bolí loučení
Vlak tvůj se teď na cestu dává a síly schází, to nezměním

Ten vlak nám životy dělí, zelená svítí, co ještě říct
Z moře slov zbylo jen slziček pár
A pak mlčení, co poví víc

Ref:
Teď za oknem míhá se kolejí pás
Tak jako život, co pod rukou utíká
Spěchá a nešetří nikoho z nás
A pomáhá míň, čím víc se počítá

Já mám jediné přání, aby čas běžel, tak jak dřív se hnal
Vagón poslední lucernou mává
Ještě před chvílí se mnou si stál

Já vím, že se zas vrátíš, já vím, vždycky bolí loučení
Ale věřím, že tratí, co odvádí v dál
Jet opačným směrem se dá

Ref:
Teď za oknem ...
... a pomáhá míň, pomáhá míň
Teď za oknem ...
... čím víc se počítá

Nikam nespěchám

Tomáš Kunz

Kolem spěchá celej svět
Kdekdo chce víc a nejlíp hned
Všichni kolem blázní, jak kdyby bylo naposled

Kravatu na krk a rychlej vůz
A místo chůze jenom klus
Když dneska pohnu víc, v kapse bude o tisíc

Ref:
Já nikam nespěchám, dál svoje tempo mám
Když vidím blázny v ulicích
Marně se snažím dusit smích
Já nikam nespěchám, dál svoje tempo mám
Pořád žiju, jak jsem žil
A spoustu věcí pochopil

Dokud se razí tenhle trend
Sotva nás čeká happy end
Ti kolem nechápou, že větev řežou pod sebou

Ref:
Já nikam nespěchám, dál svoje tempo mám
Když vidím blázny v ulicích
Marně se snažím dusit smích
Já nikam nespěchám, dál svoje tempo mám
Po světě bláznů netoužím
Já totiž dávno vím

Až se mně jednou přijdou ptát
Zda li bych nechtěl k nim se dát
Řeknu jen: "Pánové, tak na to já vám můžu
Na to vám můžu, na to vám můžu ..."

Krajina

Tomáš Kunz

Má zasněžená krajino na úpatí
Jsi aspoň chvilku bílá
Paneláky, co jindy září, se ti ztrácí
Uplakanou častěji, než takhle tě vídám
V kraji v šedi se ztrácí
Ale dneska jsi jak vyměněná, já ti zpívám
Krajino má, už dlouho tě znám
I když chyby své máš, rád tě mám
Když noc rozhodí svůj plášť
Na tisíce světel oblékáš

A tak se dívám, obzor jen tuším, v dálce se ztrácí
Čím dál, tím víc si říkám
Čím jsi se provinila, že tvrdě splácíš, jsi proměnlivá
A jen z dálky tě prozradí dým a stejně jako já se hledáš
Ale já už to vím, že tě neopustím
Krajino má, už dlouho tě znám
I když chyby své máš, rád tě mám
Když noc rozhodí svůj plášť, na tisíce světel oblékáš
A přesto, že tě na čas opouštím
zas se k tobě domů navrátím

Střevíce z lýčí

Bohdan Bušek

Rozprostřená jako papírový skelet
Rozložená, ruce od těla
Otupělá ve svých požehnaných letech
Zpochybněná, jak se oddělám

Upletená z naftou nasáklýho proutí
Zavázaná nití z halenky
Promočený vlasy kolem prstů kroutím
Jak vynechaný černý myšlenky

Roztřesenou rukou podávám
Rozmazaný obraz týdne
Všechno doufající je to tam
A můj opěšalý smutek stydne

Rozprostřená
Rozložená
Otupělá
Zpochybněná

Pátá

Marie Houdová

Jsem jako pátá kolej pátá v řadě
Jsem jako pátej strom venku na zahradě
Jsem jako pouštní kámen, sama bloudím ránem, nic víc

Jen tikot hodin a netknutej práh
Čtyři holý stěny, to všechno měla bych znát
Když odemykám a nepospíchám zavřít dům

V koutě a na kolenou
Šeptám tiše tvé jméno, a najednou
Samota mění svou tvář, pokojem mihla se zář
Ty vcházíš, vcházíš, vcházíš

Jsi rázem středem, vodou i ledem
Svícnem pod lampou, stínem pod rampou
Šaškem i bláznem, plnem i prázdnem dál
Já jako louka pod širým nebem
Chladím si spánky rosou i ledem
Na oko přísná, vzápětí vstřícná tvář
Jen tvá, jen tvá pátá

Proto ta pátá kolej, pátá řada
Jsem jako pátej strom, i když nerada
Jsem prostě pouštní kámen
Sama bloudí ránem, nic víc

Naděje

Tomáš Kunz

Kolikrát už se mi zdálo, že nejde to dál
Když smutek sotva jen skončil, druhý tu stál
Co slzí všechno to stálo a nocí probdělých
Život ale jde dál, lepší je nechat to být

Ref:
A tak zkouším zas pomalu vstát
Ze dna se z popela sbírám
Z jistoty zbylo jen snad
Naděje má neumírá
Tu jiskřičku dál v sobě mám
To jediné, co ještě zbývá
Neuhasíná

Kolikrát přišlo mi líto včerejších dnů
Včerejších zmařených cest, plánů a snů
V životě, jak na vlnách, střídá se úspěch a pád
Poztrácet všechno se dá, zítra je zas o co hrát

Ref:
A tak zkouším zas pomalu vstát
Ze dna se z popela sbírám
Z jistoty zbylo jen snad
Naděje má neumírá
Tu jiskřičku dál v sobě mám
To jediné, co ještě zbývá
Neuhasíná, neuhasíná
A oheň rozhoří

Vojenská

Tomáš Kunz

Končit, pozor!

Byla by to věda mít tak ještě jeden život k mání
Vůbec bych se nerozmýšlel, byl vojákem z povolání
Nejlépe už po škole základní
Nastoupil bych do služby armádní
Vpravo v bok, vlevo v bok, pochodem vchod
Na co hlavu, na co mozek, to tam není vhod

Přes spáleniště, přes krvavé řeky
Jdou mstící pluky neochvějně dál

Chodil bych si po kasárnách a tvářil se, že všechno znám
Jinde bych byl asi nula, prvně bych se cítil jak pán
Na myšlení nezbýval mi už vůbec čas
Nač se tím však zatěžovat, stačí silný hlas
Vpravo v bok ...

Vojáci jdou, vojáci jdou, bože, jaká je to krása
Vojáci jdou, vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou

Ledajaká dutá hlava hlasitě si výskne
Když o kousek zlata více na rameni zas se blýskne
Souvisí s tím samozřejmě i vyšší plat
Tak zkvalitní svou práci, začne více řvát
Vpravo v bok ...

Dělostřelci, dělostřelci, celý národ vás má rád
Protože vy dovedete za vlast věrně bojovat

Vy otcové a vy matky, co máte své syny rády
Neváhejte ani chvilku, pošlete je do armády
Povolání je to krásné, vskutku potěší
V zákopech a na střelnicích mládí je nejhezčí
Vpravo v bok, vlevo v bok
Vpravo v bok, vlevo v bok
Vpravo v bok, vlevo v bok
Zastavit stát

Rozchod!

Čekání

Dan Jánský, Tomáš Kunz, Ilona Hellmichová

Když den uvadá a kytky usínaj
Slunce v moři zmírá, dveře se zavíraj

Čekám jako maják, co v moři pramení
Řeklas, že se vrátíš s prvním zahřměním

V té chvíli bez času slyš cvaknutí klíčem
Vyjdu ven nad vodu a tam oheň zapálím
V té chvíli bez času slyš cvaknutí klíčem
Vyjdu ven nad vodu a tam oheň zapálím

Čekám jako maják, co v moři pramení
Řeklas, že se vrátíš s prvním zahřměním

Lítací

Tomáš Kunz

Vzlétnout jenom tak, vzlétnout do oblak
Ranec starostí hodit dolů neznámo kam
Vzlétnout k oblakům, dát sbohem problémům
Všem starostem a trablím všedních dnů

Ref:
Často tenhle pocit mám, když se davem prodírám
Když se mačkám na sklo v tramvaji
Pak říkám: "Stačí, děkuji"

V tu chvíli křídla mít, byl by hřích je nepoužít
Zamávat na pozdrav a vzlétnout jako pták
Zakroužit nad krajem, najevo dát svůj nezájem
Roletu zatáhnout a vzduchem tiše plout

V tu chvíli křídla mít, byl by hřích je nepoužít
Roletu zatáhnout, vzduchem tiše plout

Ref:
Často tenhle pocit mám ...

Vzlétnout jenom tak, vzlétnout do oblak
Ranec starostí hodit dolů neznámo kam

Všednosti života

Pavel Rytich

Prázdnej sál, lidi dávno zvedli se už ze svejch židlí
A kráčej po tmě domů do svejch panelovejch bytů
O kus dál skončil mejdan a sklenky ještě nevystydly
A magneťák už jen dohrává zbytek nejnovějších hitů

Město spí, někde sem tam ňáký okno ještě svítí
A pak najednou zhasne a přidá se k ostatním
Každej sní, všechny sny jsou vlastně do paměti vrytý
A když se někdy vybaví, tak je to vždycky jen prozatím

Ref:
Všednosti života jsou pro většinu jenom hrou
Někoho ta hra baví, pro jinýho je to těžká role
A kdo z obou proudů loví, je jak kapitán dvou lodí
Často na nohy se staví opřenej o půlku hole

Stromů stín na lavičce přikryl lásku starších lidí
A s pochodem slunce postupně jí odkrývá
Mámin klín, na něm človíček, co náš svět jinak vidí
A s postupem doby pozná, co vlastně skrývá

Ref:
Všednosti života jsou ...

Pro Pavla

Tomáš Kunz

Mraky táhnou dál, kužely světel čáru loví
Déšť padá a víc připomíná pláč
Já spěchám do těch míst, kde tě možná ještě potkám
Tuhle šanci poslední teď ještě mám
I když vím, že asi potkám jen tvůj stín
Jak tiše stojí a do hloubky se dívá

Ref:
Ještě zůstaň chvíli stát, já zpátky vrátím čas
O pár hodin nebo dnů, tuhle šanci zkus mi dát
Já blázen nevěděl, že chci ti tolik ještě říct
Ruku mou tu pořád máš stejně, jako dřív

Všechno zdá se, jako dřív, někde v hloubce voda pádí
A nikdo netuší, že už jiný jméno má
Stejnej vítr se tu honí, tak jsem ti "Ahoj" přišel říct
A svíčka oheň stěží přijímá

Ref:
Ještě zůstaň chvíli ...
Ruku mou tu pořád máš
No tak zůstaň ...
... stejně jako dřív

Až jednou naplní se čas, a ty mi povíš všechno sám
Spolu, jako dřív, zase budem hrát

Všechno je jinak

Tomáš Kunz

Za sebou posledních světel pár
A levá s pravou po tmě se střídaj
V hlavě mi hitovka z rádia zní
I když se bráním, vrací se víc

V té písni zpívá nějaký pán
O hvězdách, štěstí, pravdě a lásce
Levná slůvka a kopečky frází
Stačí jen správně k sobě je dát

Ref:
Sotva se zdá, že z blízka pálí
Světla hvězd, o nichž se zpívá
A pravda i láska v prachu se válí
A štěstí víc barvu peněz mívá
Jak léta jdou, vím o světě víc
A nejde si lhát, že radost mám
Když mizí den, kdy už nepůjde říct
Že jako v nás, i ve hvězdách je klam

Sotva ta píseň přestala znít
Do mysli další, stejná, se vkrádá
Nemá co říct, ale ohne si záda
Vždyť přece stačí kulisou být

Kolik těch písní kolem nás zní
Snaží se vyhrát nám do hlavy díru
Dělaj z nás blázny a berou nám sílu
A ti už, zlomení, nic netuší

Ref:
Sotva se zdá ...
... peněz mívá
Ráno se blíží, světla je víc
Kočky už končí svůj noční flám
Asi to nebude den, kdy už nepůjde říct
Že jako v nás, i ve hvězdách je klam

Zde je recenze na toto album od Frisca z Folktime:

Kvinta - Všednosti

Prvoalbum litvínovské skupiny Kvinta, sice vyšlo už v listopadu 1998, nicméně i pražské Country radio si ho vzalo na paškál teprve až v červnu letošního roku, a tak myslím, že naše nerecenze ještě může být vcelku aktuální. Koneckonců deska je stále ještě na pultech vybraných podniků, a tak i vy máte možnost si její kvality ověřit na vlastní uši.

Předně dlužno říct, že Kvinta mohla nahrát svoji prvotinu vlastně za odměnu. Jako správní krajánci se totiž zúčastnili regionální soutěže REK na podporu regionální kultury, kde také v tvrdé konkurenci zvítězili v kategorii folk a country.

Ale zpět k obsahu Všedností. Přiznávám, že už po prvních tónech mě zaujala příjemná muzika a neméně příjemný vokál Petry Petráskové a Ivy Boušové. Abych vám přiblížil styl Kvinty pro ty z vás, kteří je ještě neslyšeli, musím říct, že je to složité, protože ten styl je celkem osobitý. Na druhou stranu není zas tak excentrický, aby se nedal přirovnat k muzice typu Poupat, Nezmarů nebo Máků. Zkrátka abych to shrnul, ty písničky mě dokázaly oslovit a to je, myslím, důležité. Nechtěl bych teď popisovat jeden song za druhým, ale v globále lze o nich prohlásit, že jsou vždycky o něčem, umí vytvořit v člověku určitý pocit a celkově bych řekl, že mi drtivá většina z nich něco dala. Koneckonců jejich autorem je povětšině jak jinak kapelník, a tím je v Kvintě zpěvák a kytarista Tomáš Kunz. Z jeho dílny mě zaujala například úvodní Klikatá, mákovsky zaranžovaná Smutnej vlak, krásně melancholická Krajina, Naděje s gradujícím refrénem, i smutná Pro Pavla, věnovaná zakládajícímu členu kapely Pavlovi Rytichovi, který opustil tento svět v říjnu před třemi lety. Z "kooperací" se mi líbila druhá píseň na albu, Most, ke které napsal muziku Olda Šimků, a kterou považuji za nosnou píseň tohoto CD. Poslední song, který bych chtěl vyzdvihnout, je zaranžován velmi zajímavě do dvou různých temp a dokonce i text se zde pohybuje ve dvou pocitových rovinách. Píseň se jmenuje Pátá a napsali ji Maruška a Vlasta Houdovi.

Celkem Všednosti obsahují 16(!) titulů a já se ptám: proč pak to? Nebylo by lepší na album vybrat řekněme deset jedenáct titulů a ostatní, ty slabší, ještě nechat chvilku uležet? Prostě přišlo mi to, že na desku se ve snaze ukázat toho co nejvíc dostaly i songy, které kvalitou zjevně nestačí těm majoritním. Typickou ukázkou jisté nezralosti je pro mě píseň Nikam nespěchám, kde jsem narazil na běžný problém mladých kapel - frázování textu. Po jeho prvním poslechu jsem totiž nechápal, co představuje verš Gyžeskapo hnu víc. Až teprve když jsem si kritické místo šestnáctkrát vrátil, zjistil jsem, že ve skutečnosti tam je Když dneska pohnu víc. Na úplně stejný problém jsem narážel pak prakticky po celý song, např. Anesesnažím dusit smích se nakonec ukázalo jako A hned se snažím dusit smích. Přitom zrovna tenhle úsek se dá krásně rytmicky vyřešit jako es triola tá triola rozložené do osminek (odborníci prominou můj laický popis). A když už jsem u té kritiky (ale přátelské - jak jinak), dovolil bych se pozeptat na pracovní vytíženost zvukového režiséra. Byl vůbec při některých pasážích ve studiu? Nástroje i vokály jsou bohužel v některých písních celkem výrazně nevyvážené a působí tak zvukem spíše lepšího dema než oficiálního nosiče.

Ale nadměrná kritika není to, čím jsem se chtěl vyjádřit v těchto řádcích k albu Kvinty. Ta deska je rozhodně bezva, už jen proto, že vůbec vznikla. Neexistuje v republice moc kapel, které by mohly vydat první desku, aniž by se při tom nezadlužily až po uši. A tak zbývá doufat, že si Všednosti pořídí co nejvíc posluchačů, a že nás Kvinta po čase zase překvapí něčím novým.

FRISCO